Když se stal František Čuba v roce 1963 předsedou JZD Slušovice, bylo to ztrátově hospodařící zemědělské družstvo. Během několika let dokázal Čuba tenhle trend zvrátit a v normalizačních 70. letech družstvo s logem klasu ve slunci výrazně rozšířit. Za reálného socialismu se mu podařilo vybudovat stát ve státě, o němž mezi lidmi kolovaly legendy. Na Zlínsku na něj dodnes vzpomínají jako na ikonu, což mu v roce 2013 pomohlo i při senátních volbách.
-
Čuba navazoval na baťovskou tradici, která na Zlínsku stále žila, i když se už jeho centrum jmenovalo Gottwaldov a značka Baťa fungovala pouze v zahraničí. Z baťovské tradice ve Slušovicích převzali motivaci, což znamenalo, že Čuba družstevníkům umožnil, aby si za odvedenou práci vydělali odpovídající peníze. Schopní lidé si také mohli pro svoje projekty vybírat vlastní lidi. Tedy něco, co jinde v Československu moc nefungovalo. Zároveň ale zavedl přísná pravidla: žádný alkohol a včasné příchod do zaměstnání. Kdo byl jednou ze Slušovic vyhozen, už se tam nikdy nemohl vrátit.
-
Během pětiletky 1971-1976 se význam Slušovic zvýšil, protože převzaly celkem 16 jiných družstev v okolí. JZD Slušovice také investovalo do takzvané přidružené výroby, tedy výroby zemědělských strojů, hnojiv, stavebnin a v 80. letech i vlastních počítačů. Zemědělství tak nakonec tvořilo necelou desetinu obratu Slušovic, který se koncem 80. let vyšplhal až k několika miliardám. Čistý zisk Slušovic byl větší než půl miliardy tehdejších československých korun.
-
Ačkoli František Čuba zdůrazňoval, že politika do hospodaření nepatří, těžko se jí mohl vyhnout. Byl ostatně členem KSČ a předtím, než začal řídit Slušovice, působil na okresním národním výboru v Gottwaldově. Čuba byl schopný manažer, který si dokázal zajistit pro svou autonomii politickou podporu. Mezi jeho stranické ochránce patřili premiér Lubomír Štrougal nebo poslední generální tajemník KSČ Milouš Jakeš. Přílišné oblibě se naopak netěšil u prezidenta Gustáva Husáka, byť Čubovi v roce 1989 nakonec předal titul Hrdina socialistické práce. Medaili Za zásluhy o stát v oblasti hospodářské pak dostal v roce 2013 i od prezidenta Miloše Zemana.
-
Čuba si uměl získat lidi a vytvořit v zaměstnancích JZD Slušovice pocit privilegované vrstvy. Kdo jiný si ostatně mohl dovolit na vlastní náklady postavit čtyřproudou dálnici, mít vlastní leteckou linku, která zaměstnance vozila „k moři“ do Vietnamu, nebo pořádat dostihy, na něž chodily desetitisíce lidí. Slušovice provozovaly také vlastní obchody Kvarto, kde bylo k dostání nedostatkové zboží. Ostatní lidé pro něj museli do Tuzexu.
Zánik Slušovic souvisel s pádem komunistického režimu, v němž jako vzorový podnik působil. Ve chvíli, kdy podobnou možnost dostali i jiní, se už neudržel. Zůstaly po něm miliardové dluhy a daňové nedoplatky za rekordní roky 1986 až 1988 ve výši 245 milionů korun.
Tento líbivý příběh podnikatelského úspěchu má ale i druhou tvář. Za úspěchem JZD Slušovice stále StB.
-
Fenomén, socialistický zázrak – tak se o třítisícových Slušovicích obvykle mluví. Legenda praví, že JZD Slušovice byl podnik, který dokazoval, že i za socialismu se dalo úspěšně podnikat. To je ale zkreslený pohled. Československý experiment s byznysem měl totiž temné pozadí.
-
Nešlo totiž jen o inovativní nápady dobře motivovaných zaměstnanců a manažerské schopnosti předsedy družstva Františka Čuby, ale zejména o spolupráci se Státní bezpečností, státem posvěcené výhody a beztrestné porušování právních předpisů tehdejšího socialistického státu.
-
Znělo to jako sen. V době největší slávy na konci 80.let měl podnik pět tisíc zaměstnanců, sedm tisíc družstevníků, obrat sedm miliard a 800 milionů zisk. Zaměstnanci družstva brali násobně vyšší platy, než kdekoliv jinde v Československu.
-
V místním dobře zásobeném obchodním domě platili bezhotovostně, platebními kartami, které vydávala banka zřízená zdejším JZD. Družstvo v městečku postavilo dostihovou dráhu a chovalo závodní koně, mělo vlastní leteckou společnost Air Moravia a vybudovalo testovací okruh pro západoněmeckou automobilku Audi.
-
Do střediskové obce vedla čtyřproudá asfaltová silnice, místními přezdívaná Gorbačovka. Není divu, že celá republika ke Slušovicím vzhlížela. O zázrak ale nešlo. „Díky smlouvě s StB získalo družstvo četné ekonomické výhody, které byly pro jiné nedostupné, a to bezcelní dovoz zboží, dovoz embargovaného zboží i poznatky zejména z biotechnologie. StB poskytovala Slušovicím výsledky výzkumů nebo vzorky materiálů, které se jí podařilo odcizit v zahraničí, a tyto pak byly prezentovány jako výsledky slušovického výzkumu,“ prohlásil v dubnu 1991 před Federálním shromážděním tehdejší poslanec Stanislav Devátý, bývalý mluvčí Charty 77, vyhozený slušovický zaměstnanec a pozdější šéf Bezpečnostní informační služby.
-
Strůjcem „zázraku“ byl předseda JZD František Čuba. Ten stanul v jeho čele v roce 1963, ve svých 26 letech. Od začátku byl Agrokombinát Slušovice díky vlivu ÚV KSČ koncipován coby výjimka. S předpokladem, že pozvolné vybudování a zajištění obrovské ekonomické moci se v budoucnu promítne ve vnitropolitických sférách…
-
Takto stanovený cíl ovšem vyžadoval nejen benevolenci a přímo podporu vládnoucího centra… Nedodržování jakýchkoliv právních norem se tak stalo pro družstvo samozřejmostí, často nevyhnutelnou. Ačkoliv mělo jít především o zemědělské družstvo, od počátku Slušovice většinu peněz vydělávaly z „přidružené výroby“, jež tvořila 90 procent obratu. Čuba hledal mezery na trhu v socialistickém Československu a následně zahajoval projekty výroby nedostatkového zboží, které československé fabriky nedokázaly vyrobit kvůli chybějícím surovinám nebo know-how.
-
Ve Slušovicích a v jejich pobočkách po celé republice se vyrábělo všechno: pletivo, nářadí, zemědělské stroje, krmivo pro dobytek, biochemie (přípravky proti hmyzu), jogurty, pneumatiky a v osmdesátých letech i počítače, které ze Slušovic udělaly ikonu. Ne všechny výrobní projekty však byly ziskové.
- Slušovice vstoupily do zahraničního obchodu státu, i když tu byly podniky zahraničního obchodu, které jediné byly oprávněny ho zajišťovat. Bylo šokující co vše si vydobyly.
-
Čuba budoval dobré politickoekonomické vztahy s Ruskem, jehož politici do Slušovic jezdili pro inspiraci. Stejně tak ovšem spolupracoval se Západem: Kanadou, Francií či Itálií. Z Jižní Ameriky importoval ovoce, z Asie elektroniku, ve Vietnamu chystal těžbu drahých kovů.
-
Bez mimořádných schopností vystudovaného agronoma a člena KSČ by to celé nefungovalo. Čuba měl podnikatelskou vizi a přesně věděl jako motivaci lidé potřebují. A to jak mocní, jejichž přízeň si systematicky budoval mimo jiné protislužbami a dary, tak zaměstnanci.
-
Po vzoru svého krajana Tomáše Bati vybudoval vlastní model řízení lidí – metodu cukru a biče. Vyhlásil například totální zákaz alkoholu na pracovišti a tvrdě kontroloval pracovní kázeň. Kdo nenastoupil včas, nedostal ten den práci ani mzdu. Kdo družstvo opustil, už nedostal šanci vrátit se zpět. Dal navíc lidem pocítit odpovědnost za výsledky. Vypsal systém denních odměn, zavedl tabule cti a členění na kolektivy, které mezi sebou soutěžily. Kdo obstál a vyřešil mezní situace, mohl přeskočit na pozici svého šéfa. Přetahoval schopné lidi z celé republiky. Kdo vydržel v družstvu aspoň deset let, měl nárok na štědrý důchodový program včetně obědů a večeře za dvě koruny a rekreace.
Po revoluci “kapitalistické” Slušovice fungovat nemohly. Podnik skončil v šestimiliardové ztrátě. A kam se poděl jeho majetek? …
