+420 731 701 954 marcela.hrubosova@seznam.cz

“Někteří sociologové se proto obávají studia židovského ekonomického úspěchu, aby neprobudili antisemitské nálady, anebo nepřispěli ke konspiračním teoriím o židovské ekonomické nadvládě. Není pochyb, že paranoidní mozky najdou v této tématice dostatek materiálu pro svá pokřivená vysvětlení,” píše v následující úvaze Jerry Z. Muller, profesor dějin na Americké katolické univerzitě ve Washingtonu. Autor v textu vyzývá ke studiu úspěchu Židů, protože ten cosi podstatného vypovídá i o kapitalismu jako takovém.

Ekonomové se v posledních desetiletích snaží s určitými obtížemi zformulovat teorii lidských zdrojů. Ty by pak vedly k ekonomickému úspěchu založenému na schopnostech, dovednostech a vzdělanosti. Termínem “lidské zdroje” se však většinou ohánějí stoupenci názoru, že po přesném definování jeho obsahu jej budou moci ihned využít žádoucím směrem. “Politika využívání lidských zdrojů” je zkrátka v módě. Co když ale většina schopností, o nichž je řeč, vznikla jako historický fenomén, jemuž sice můžeme rozumět, ale nedokážeme jej již tak snadno zopakovat?

Průkopníkem teorie lidských zdrojů byl Simon Kuznets, jeden z největších ekonomů 20. století. Krátce před smrtí doporučil jednomu mladému kolegovi, aby se zaměřil na ekonomickou činnost a úspěchy Židů.

Ekonom Simon Kuznets

Ekonomové nemají zájem

Ekonomové a sociologové v drtivé většině přehlížejí úzce provázané dějiny Židů a kapitalismu. Činí tak z důvodů sice pochopitelných, ale nepříliš přesvědčivých. Většina ekonomů se nerada věnuje otázkám ranějších historických vlivů na utváření kapitalismu. Považují to ještě tak za kuriozitu, ale většinou téma rovnou smetou ze stolu.

Kulturní souvislosti podle ekonomů posedlých rovnicemi nezapadají do kategorií, v nichž jsou zvyklí uvažovat. Když začnou zkoumat “lidské zdroje”, automaticky preferují měřitelná kritéria – například roky strávené ve škole. Jejich metodologii i praktické aplikaci jednoduše nevyhovují kategorie jako třeba povahové vlastnosti, know-how předávané v rodině či komunitě. Proto se raději drží údajů o formálním vzdělání.

Pohled na historickou zkušenost Židů ukazuje, že ačkoli na počátku 20. století většina z nich žila v chudobě, časem si začali vést nadprůměrně dobře ve společnostech, které je vtáhly do férové ekonomické soutěže. Nejprve k tomu došlo ve střední a západní Evropě, později ve Spojených státech.

Ekonom Paul Samuelson

Vynálezci obchodních domů

Nejlépe se Židům dařilo v obchodu. Hledali nový a volný prostor k expanzi, a mimoděk tím často vytvořili trhy pro zcela nové produkty a služby. Vynalezli nové maloobchodní instituce, od obchodních domů po prodejní sklady.

V 19. století se stal nejrychleji rostoucím ekonomickým odvětvím průmysl služeb, který zahrnoval také informační a zábavní aktivity, v nichž Židé vynikali zcela mimořádně – od nakladatelského průmyslu přes kabarety a od filmového průmyslu až po komerční sporty. Nepoměrně vysoký úspěch slavili i ve vzdělanostních oborech – medicíně, právu a bankovnictví –, které jsou pro moderní kapitalistickou společnost zcela klíčové.

Židovská účast na obchodu, finančnictví a službách se tradičně vysvětluje tím, že byli dlouhou dobu diskriminovanou menšinou. Pravdou však je, že ne všechny diskriminované menšiny nutně uspěly v podmínkách tržního soutěžení.

Příčin nepoměrného židovského úspěchu je několik. Zaprvé, Židé měli s obchodováním daleko více zkušeností než jiné skupiny, což lze vysvětlit předáváním nepsaných pravidel nakupování, prodeje a kalkulování zisku v rodinách, svázaných s byznysem. V převážné části Evropy byli navíc Židé vyloučeni z etablovaného podnikání s prodejem půdy a nemovitostí, a také z dalších oblastí ekonomického života, vyhrazených jen pro křesťany. Díky tomu s i vycvičili cit pro nové možnosti na neprověřených trzích – pracovali například jako obchodní cestující a podomní prodejci, a vytvořili tak úplně nové produkty a formy marketingu.

Ekonom Joseph Stiglitz

Důležitou roli hrály také společenské a rodinné vazby. Židé byli rozptýleni v mnoha zemích, ale do značné míry sdíleli stejný jazyk a osud. Díky tomu si byli více vědomi možností, které nabízejí i vzdálené země a kultury; měli více mezinárodních kontaktů a byli nadpočetně zastoupeni v mezinárodním obchodu.

Jejich náboženská kultura navíc povzbuzovala u dospělých univerzální gramotnost – přinejmenším u všech mužů – a vychovávala je k úctě ke knižní vzdělanosti. Tyto postoje se pak plynule přesunuly z náboženského vzdělání do sekulárních forem vzdělanosti. Výsledkem byla výrazná orientace Židů na vzdělání, a ochota vzdát se okamžitého prospěchu a zisku ve snaze ještě více zmnožit příjmy.

Z těchto faktorů je zřetelné, jak moc nám kapitalistické dějiny Židů pomáhají porozumět podstatě kapitalismu. Je to připomínka, že úspěch v kapitalistické společnosti souvisí s invencí, novátorstvím, ochotou riskovat a vzdát se požitků ve prospěch úspor a vzdělání.

Ekonom Milton Friedman s manželkou

Tyto hodnoty lze však jen obtížně “změřit a zvážit”, a proto jsou k nim ekonomové tak přezíraví. Předávají a kultivují se většinou v rodinném prostředí, a jsou zcela mimoběžné s vládními sociálními politikami, které se snaží shora vnucovat všem lidem rovnost příležitostí.

 

Vstřícnost i závist

Zkoumání ekonomických dějin Židů nám dále připomíná, že nepoměrně úspěšné ekonomické skupiny vzbuzují velmi odlišné reakce ze strany politiků. Společnosti dlouhodobě orientované na dynamický ekonomický rozvoj tyto úspěšné lidi vítají, protože vědí, že spoluprací získají obě strany.

Naopak společnosti, které ekonomicky úspěšným závidí – ať už kvůli svému rovnostářskému založení, anebo kvůli nevyslovenému podezření, že k úspěchu menšiny muselo dojít na úkor většiny – jsou vůči Židům nepřátelské a jejich hospodářský úspěch vysvětlují nejrůznějšími konspiračními teoriemi. Většina společností se nachází někde mezi těmito dvěma póly.

Ekonom Paul Krugman

Někteří sociologové se proto obávají studia židovského ekonomického úspěchu, aby neprobudili antisemitské nálady, anebo nepřispěli ke konspiračním teoriím o židovské ekonomické nadvládě. Není pochyb, že paranoidní mozky najdou v této tématice dostatek materiálu pro svá pokřivená vysvětlení. My se však spokojíme s konstatováním, že vzájemné dějiny Židů a kapitalismu zpochybňují dosavadní socioekonomické teorie lidských zdrojů a úspěchu.

O důvod víc studovat, jak to dělali Židé.

© Project Syndicate, Institute for Human Sciences 2010

Přeložil Rostislav Matulík

Autor: Jerry Z. Muller, profesor dějin na Americké katolické univerzitě ve Washingtonu

Zdroj:

http://zpravy.idnes.cz/proc-jsou-zide-tak-uspesni-d01-/zpr_archiv.aspx?c=A100430_113547_kavarna_chu

O ilustracích: Stránky http://www.jinfo.org obsahují informace o významných osobnostech židovského původu na poli přírodních i společenských věd. Včetně nositelů Nobelových cen. Zde publikovaný článek Jerryho Z. Mullera ilustrují portréty několika takových laureátů Nobelovy ceny za ekonomii.