Hypotéku ano, nebo ne? Jak se rozhodovat ve složité životní situaci, poradí Marcela Hrubošová.

Vzít si hypotéku a bydlet ve vlastním, nebo raději celý život platit nájem? Ptaly jsme se Marcely Hrubošové, autorky a zakladatelky serveruFinance pro radost.

Otázka:

Je mi třicet let a usilovně řeším otázku vlastního bydlení. Co si v dnešní době myslíte o hypotéce? Vzala byste si hypotéku, nebo raději platila do konce života nájem? Pokud první možnost, mám si vzít hypotéku s partnerem, nebo raději sama, i za cenu toho, že náklady budou vyšší? Jak mám o celé věci přemýšlet, abych neudělala chybu a za rok, dva nebo pět si své rozhodnutí nevyčítala?

Odpověď:

Mám na hypotéku trochu jiný pohled než řada lidí, a tak ne každý se mnou asi bude souhlasit. Berte, prosím, proto tuto odpověď jako mé osobní doporučení. Hypotéka se často označuje (hlavně při prodeji) jako “placení do vlastního”, stejně jako se používá obchodní řeč, že “pojištění je spoření”. Obojí jsou naprosté nesmysly a lži. Pojištění kryje rizika pravděpodobných náhod vzniku určité škody/události, nejedná se tedy vůbec o spoření, a hypotéka je “půjčka” peněz na bydlení. Dokud není splacena a vaše bydlení je zástavou bance, “nikdy v podstatě není vaše”. Vaše je až po splacení všech splátek a celkovém umoření dluhu. Pokud totiž přestanete v průběhu splácení platit, věřitel (banka) se uspokojí při vymáhání svého dluhu s tím, co máte, a má nějakou hodnotu. Tudíž když nemáte peníze na splácení, není nic jednoduššího, než se domoci svých peněz prodejem „vašeho“ bytu/domu a dluh si alespoň částečně pokrýt z tohoto prodeje. Že to nemusí stačit, nemusím ani připomínat – většinou se vydražuje za 2/3 odhadní ceny, to ale není cena tržní, takže byt, který jste na hypotéku koupila za 2 miliony Kč, se může následně prodat jen za 1 milion. Milion tedy budete bance nadále dlužit a splácet ho ještě několik dalších let, ovšem už bez tzv. „vlastního“ bydlení.

Pakliže bych se měla ve vašem věku rozhodnout, zda-li si vzít hypotéku nebo nikoliv, uvažovala bych o těchto bodech:

1. Zda skutečně chci žít dalších 20 – 25 let na stejném místě

2. Zda skutečně chci upsat svůj „život“ na 20 – 25 let bance a stát se nesvobodnou v jakémkoliv rozhodování o svém dalším životě, protože na prvním místě už budu vždy jen řešit, abych měla na splátku hypotéky. Plat, který mám dnes, nemusím mít za měsíc – mohu být nemocná, mohu ztratit práci, mohu se stát maminkou, žiji bez tzv. rezerv a podobně. Cestování, koníčky, vzdělávání a další věci, které obohacují a naplňují můj život, už budou navždy v seznamu až na druhém a dalším místě.

3. Zda partner, s nímž si byt nebo dům na hypotéku bereme, je skutečně ten na celý život. Jsme sezdáni a máme mezi sebou uspořádané finance, ideálně smluvně?

4. Zda jsem ochotná akceptovat riziko, že podmínky bank se mohou změnit. Pokud jsou dnes úrokové sazby velmi nízko a banky je používají jako obchodní tah pro zvýšení prodeje, co se stane, až se zvednou na dvoj nebo trojnásobek? Ustojím i tuhle zátěž?

V případě rozhodnutí jako je tohle vždy vedle sebe dávám porovnání platit nájem versus platit hypotéku. Pokud se rozhodnete platit nájem, můžete si vybrat místo, kde bydlení je, jeho kvalitu, zařízení, vybavení, zda-li je v blízkosti vašeho zaměstnání nebo v centru vašich zájmů a zda-li na něj máte dostatečný příjem. Když se s vaším příjmem cokoliv stane, odejdete ze zaměstnání nebo začnete pracovat na druhém konci města, případně v jiném místě nebo dokonce zemi, můžete se rozhodnout změnit své bydlení ze dne na den. To u hypotéky nelze. Hypotéka se neváže na místo, kde žijete, ale na osobu, která se upsala ji platit, takže změnit bydlení sice můžete, svou měsíční splátku si však vezmete s sebou. U podnájmu, má-li byt svého majitele, stačí jen zavolat, aby provedl případné opravy, pokud se s bytem něco stane. U hypotéky tohle nejde. Protože je byt jakože váš, veškeré opravy musíte udělat za své peníze. A ruku na srdce, zhodnocujete opravdu vaši věc, nebo se jen bance dobře staráte o její investici?

Osobně bych si hypotéku vzala ve dvou případech:

1. Jako investici – pokud je dnes možné hypotéku získat za například tříprocentní úrok a výnos z pronájmu dělá cca 5 – 6%, pak bych použila hypotéku jako nástroj pro koupi bytu na pronájem. V bytě bych tedy sama nebydlela, ale z nájmu bych získala zhruba 2-3% zhodnocení peněz, tedy měla bych určitý pasivní příjem.
2. Jako doplnění chybějících peněz při koupi vlastního bydlení. Pokud si léta na vlastní bydlení spořím a odkládám část svého příjmu, v momentě, kdy vím, kde a jak chci do konci života žít, doplním chybějící prostředky případnou hypotékou, například 30% částky.

PAMATUJTE: “KDO NEUMÍ SPOŘIT, NEBUDE UMĚT ANI SPLÁCET.”