+420 731 701 954 marcela.hrubosova@seznam.cz

MÁ ON PLATIT RANDE?

Marcela Hrubošová tentokrát na ožehavé téma, kdo platí na zamilovaných schůzkách.

Marcela Hrubošová, autorka a zakladatelka serveru Finance pro radost, tento týden odpovídá na otázku týkající se peněz v partnerském vztahu. Máte si platit kino vy, má ho platit partner, nebo napůl?

Otázka:

Mám nového přítele. Máme se rádi, je na mě hodný, co mi však vadí je snad až přehnaná finanční šetrnost. O všechny náklady se dělíme do koruny napůl, a to od večeře v restauraci po lístky do kina. Přítel mi nepřijde lakomý, když mu však neznačím, že večeři ráda zaplatím nebo že bych ráda byla pozvaná, zamluví to rčením alá “pořádek dělá přátele” a podobně. Zajímá mě váš názor, zda-li má vztah perspektivu, případně jak partnera přimět k tomu, aby otázku peněz nebral do koruny tak důsledně. A ráda bych se zeptala: jste pro, aby za sebe žena platila v restauraci? Kdy? A při jakých příležitostech? A jste pro, aby se útrata dělila napůl, když u stolu sedí partneři?

Odpověď:

Na tuto otázku bohužel neexistuje jediná univerzální odpověď. Ve vztahu je velmi důležité o penězích komunikovat, mluvit, nastavit si pravidla společného hospodaření – jaké výdaje domácnosti máme, jak se na nich budeme oba podílet, důležité je ale i sdělit si vzájemná očekávání. Pokud spolu partneři žijí, pak bych útratu za kino, večeři a jiné zahrnula do výdajů na režii domácnosti, kam budou oba svorně přispívat – například na společný účet. Pak je jedno, kdo z partnerů útratu zaplatí, protože jde ze společného.

Složitější je situace u partnerů, kteří spolu nežijí a vídají se jen na dohodnutých schůzkách a rande. Společnost (převážně ženská) očekává, že muž by měl platit veškerou útratu i za ženu. Dřív jsem o tom byla přesvědčena taky. Náš pohled však vychází z minulosti, kdy ženy neměly takové možnosti práce a uplatnění, neměly volební právo a veškerá jejich činnost/starost byla směrována na péči o muže, děti a domácnost. Muž byl pak hlavním plátcem všeho včetně potřeb ženy. Tato doba už je ale dávno pryč a ženy jsou dnes samostatně výdělečně činné. Přestože statistiky uvádějí, že ženy vydělávají v průměru o 20% méně než muži, jsou významnou příjmovou skupinou.

Když se vžiji do situace muže, který by chtěl pozvat svou dívku každý týden minimálně jednou na rande a zaplatit za ni kino, koncert, večeři, oběd, kávu se zmrzlinou, nebo cokoliv jiného, dostávám se při dnešních cenách na částku 1000,- Kč za oba na jednu schůzku. To je v měsíčním propočtu 4000 Kč, což už si žádá vytváření samostatné „rezervy na rande“z každoměsíčního příjmu muže. A to nemluvíme o situaci, že by se zamilovaný pár chtěl vídat mimo domov na denní bázi. Pokud se tedy na situaci díváme alespoň trochu soudně a představíme si, že bychom my samy musely tvořit měsíčně rezervu na útratu se svojí láskou ve výši například 4000,- Kč, asi by se nám osobní hospodaření začalo pomalu hroutit. Proto jsem toho názoru, abychom byli oba štědří. Není třeba se do ničeho nutit, ani se cítit zavázaná, když vás muž pozve do kina či na večeři, ale je na místě být soudná. A když navíc pronesete “Příště platím já!”, váš vztah to jen posílí, přinese to větší volnost a svobodu, a partnerovi i úlevu, včetně té finanční.