Od dětství sbírám citáty, ročně přečtu přes 100 knih a díky své práci potkávám tisíce lidí … Ze všeho, co mě v životě potkává, si odnáším pro své další bytí inspiraci. Inspiraci, která mě posouvá, rozvíjí a přináší mi bohatší a naplněnější život.
Nedávno jsem chtěla svému dobrému příteli darovat jednu knihu, která mě velmi myšlenkově obohatila. Přítel je v životní etapě, kdy hledá odpovědi na podobné otázky jako já, a tak jsem mu chtěla udělat radost a darovat mu tuto inspirativní knihu jako malého rádce. Co se ale stalo, kniha se nedala nikde sehnat, a ta co jsem měla doma, se nedala jako dárek použít. Proč? Přiznám se, že do knih píšu. Podtrhávám si řádky, které mě inspirují nebo dávají odpovědi na otázky, které mi běží hlavou. Ty nejdůležitější myšlenky ještě označuji vykřičníkem, abych se k nim mohla kdykoliv vrátit a v textu je ihned našla.
Když jsem knihu nakonec s veškerým úsilím sehnala a příteli s největší radostí darovala, neodpustila jsem si, abych mu nezasdílela svůj příběh, jak pracné bylo knihu sehnat. Jaké bylo však moje překvapení, když mi přítel na mé povídání odpověděl: “Marcelo, to jsi mi měla dát tu svoji, už bych tak věděl, co je v knize nejdůležitější a nemusel ji pročítat celou.”
Rozhodla jsem se proto, že s vámi budu sdílet myšlenky a knihy, které mě nejvíce obohatily, pomohly, nasměrovaly a rozvinuly. Zda zůstanete jen u sdílených řádků, nebo se rozhodnete knihy půjčit či koupit, a pročíst je celé, záleží už jen na vás. Má poslední kniha, kterou jsem přečetla je Alchymista od Paula Coelho, a tak začnu své sdílení právě s ní, protože jsem jí stále plná.
ALCHYMISTA (Paulo Coelho)
-
Odmalička toužil poznávat svět, a to se mu zdálo mnohem důležitější než poznávat Boha nebo lidské hříchy.
-
A ta touha nezmizela ani za celá desetiletí, kdy ji potlačoval jídlem a pitím a střechou nad hlavou.
-
Má plášť, knížku, kterou může vyměnit za jinou, a stádo ovcí. Ale nejdůležitější je, že každý den uskutečňuje velký sen svého života: chodit světem.
-
Svět je velký a nevyčerpatelný, a kdyby se aspoň trochu nechal vést ovcemi, jistě by objevil víc zajímavých věcí. Problém je v tom, že ony vůbec nevědí, že jdou každý den jinudy. Neuvědomují si, že jsou pořád na jiných pastvinách, že se mění roční období, protože se starají jen o potravu a vodu. Možná to tak děláme všichni, pomyslel si. „I já, protože od té doby, co jsem poznal kupcovu dceru, na jiné ženy nemyslím.“
-
Život je zajímavý právě pro tu možnost uskutečnit nějaký sen.
-
Znal v těch místech hodně lidí – a právě proto rád chodil světem. Člověk pořád nachází nové přátele, a přitom s nimi nemusí být každý den. Když ale vidíme stále stejné lidi, stanou se nakonec součástí našeho života. A jen co k tomu dojde, chtějí nám do toho života také mluvit. Pokud se nechováme podle jejich představ, tak se zlobí. Všichni totiž vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí.
-
„A jaká je největší lež na světě? Vyzvídal překvapeně pastýř. „Tahleta: že v určité chvíli své existence ztratíme vládu nad svým životem, a ten pak podléhá osudu. To je největší lež na světě.“ „Se mnou je to jiné“ řekl chlapec. „Chtěli, aby ze mě byl kněz, a já se rozhodl stát pastýřem“. „Tak to je lepší“ řekl stařec, „protože ty rád cestuješ.“
-
Lidé si navymýšlejí, pomyslel si pastýř. Někdy je lepší být s ovcemi, ty aspoň nic neříkají a starají se jen o potravu a vodu. Anebo ještě lepší jsou knížky, ve kterých se vyprávějí neuvěřitelné příběhy, ale jen když o to člověk stojí. Když ale mluvíme s lidmi, navykládají nám někdy věci, že nevíme, co na to říct.
-
To nejdůležitější je naplnit svůj Osobní příběh. „To je to, co jsi odjakživa chtěl dělat. Každý člověk zkraje mládí ví, jaký je jeho Osobní příběh. V té době je všechno jasné a možné a lidé se nebojí snít a přát si všechno to, co by v životě rádi dělali. Jak však čas plyne, jakási tajemná síla se snaží dokázat, že Osobní příběh uskutečnit nelze.“ „Ať jsi kdokoli a děláš cokoli, když něco doopravdy chceš, je to proto, že se toto přání zrodilo v duši Vesmíru. Je to tvé poslání na Zemi.“ „I kdyby to třeba bylo jen chodit po světě? Nebo vzít si dceru obchodníka s látkami?“ „Nebo hledat poklad. Duše světa se živí štěstím lidí. Anebo naopak neštěstím, závistí, žárlivostí. Splnit svůj Osobní příběh je jedinou povinností člověka. Vše je jedno. A když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys své přání uskutečnil.“
-
Člověk má vždycky podmínky k tomu, aby udělal to, o čem sní.
-
„Proč se o těchhle věcech se mnou vůbec bavíte?“ „Protože ty se pokoušíš žít svůj Osobní příběh. A teď bys toho málem nechal.“ „To se pak vždycky objevíte vy?“ „Ne vždycky v téhle podobě, ale objevím se pokaždé. Někdy třeba v podobě východiska, dobrého nápadu. Jindy zase v kritickém okamžiku udělám věci snadnějšími. Většina lidí si toho však ani nevšimne.“
-
„Když začneš slibovat něco, co ještě nemáš, přestaneš o to usilovat. Za všecko se v životě platí.“
-
Někdy je lepší nechat věci tak, jak jsou – pomyslel si a nic nepodnikl. Kdyby to prodavači kukuřice pověděl, aby se vydal žít svůj Osobní příběh, prodavač by pár dní toužil všeho nechat, ale teď už si na svůj vozík moc zvykl. Tohle trápení mu chtěl ušetřit.
