+420 731 701 954 marcela.hrubosova@seznam.cz

JE ČESKÁ KORUNA STABILNÍ?

Úno 22, 2018 | Jak na FINANCE, DLUHY, POJIŠTĚNÍ

Počet zobrazení: 4 313

Je česká koruna stabilní? Jaký osud provází naši měnu a co můžeme očekávat?

Česká koruna letos slaví 99. výročí svého vzniku. Vznikem Československa v roce 1918 nastala potřeba ustanovit také vlastní měnu, která je jedním z důležitých symbolů svrchovaného státu. Československá koruna vznikla na základě zákona č. 84 25. února 1919. Velkým problémem pro nově vznikající měnu byla vysoká inflace, s níž se potýkalo celé území bývalého Rakousko-Uherska. Proběhla proto razantní měnová reforma pod taktovkou ministra financí Aloise Rašína. Cílem bylo zkrotit vysokou poválečnou inflaci a z české koruny udělat měnu důvěryhodnou a stabilní. Po Rašínově tragické smrti převzal řízení české měnové politiky Karel Engliš, který v roce 1929 dovedl korunu ke statusu zlaté měny. Povinnost udržovat stabilní kurz koruny vůči zlatým měnám měla Národní banka Československá (NBČ), založená v dubnu 1926.

Období zlaté měny (1929–1939)

  • NBČ se v roce 1929 zavázala udržovat zlatý obsah koruny ve výši 44,58 mg zlata, což znamenalo 33,75 koruny za jeden americký dolar. Udržet tuto zlatou měnu však nebylo v situaci světové hospodářské krize snadné. Vláda nakonec pod tlakem politických stran přistoupila k dvojímu snížení zlatého obsahu koruny. I přes tyto devalvace byla koruna v 30. letech jednou z nejstabilnějších evropských měn.

Německá okupace a ztráta zlatých rezerv (1939–1945)

  • Německý diktát a následné připojení Československa k německé říši znamenaly černé období naší historie. Koruna přestala být samostatnou měnou a stala se jen nominálním zlomkem říšské marky. Centrální banka byla navíc donucena převést podstatný podíl svého zlata do Říše. Většina ze 7 tun zlata uložených v Praze byla stejně jako většina z 29 tun zlata uložených v Bance pro mezinárodní platby převedena na Říšskou banku. Netknuté zůstaly pouze rezervy uložené v Bank of England (cca 27 tun). Po skončení války byl Československu nakonec přiznán nárok na navrácení pouze 24,5 tuny zlata. Prvních 6 tun jsme dostali v roce 1948 a zbytek po četných peripetiích až v únoru 1982.

 

Poválečná měnová politika (1945–1953)

  • Po 2. světové válce bylo nutné zbavit se vazeb na německou říši. Sjednotil se proto oběh českých a slovenských korun a znovu byla zavedena československá koruna. Poválečná obnova země se řídila Košickým vládním programem, který byl kvůli tehdejší převaze levice orientován na centrální řízení. Soukromé banky byly přeměněny na národní podniky. Centrální bankou se v roce 1950 stala Státní banka československá (SBČS), která zároveň zcela suplovala činnost komerčních bank a byla podřízena plnění státního plánu.

Měnová reforma a direktivní plánování (1953–1989)

  • V červnu 1953 proběhla peněžní reforma. Znamenala radikální zásah do úspor i životní úrovně všech lidí. Staré peníze se měnily za nové v poměru 5 : 1, ale jen do výše 30 korun staré měny, takže od 1. června 1953 začínalo veškeré obyvatelstvo s 60 korunami v kapse. Větší částky byly měněny v ještě nevýhodnějších kurzech, a to až do poměru 50 : 1. Ekonomové spočítali, že z dnešního pohledu komunisté připravili občany jen na vázaných vkladech o 336 miliard dnešních korun. Měnová politika v područí centrálně řízeného hospodářství pak spočívala v administrativním řízení oběživa, cen, deviz a kurzu. Byly zavedeny jednotné ceny, inflace oficiálně neexistovala. Projevovala se však jinými formami – nedostatkem některého zboží a rozvojem černého trhu.

Koruna na cestě ke standardu vyspělých zemí (1990–1997)

  • Sametová revoluce v roce 1989 započala proměnu centrálně řízeného hospodářství v tržní ekonomiku. Liberalizace cen způsobila prudký nárůst inflace. Státní banka československá získala nezávislost a jejím zákonným cílem se stalo udržení stability domácích cen a měnového kurzu. Cíle dosahovala pomocí ovlivňování množství peněz v ekonomice a udržováním fixního kurzu. 1. ledna 1993 došlo v důsledku rozpadu federace k rozdělení společné československé koruny na dvě nezávislé měny. Vznikla tak česká koruna, kterou platíme dodnes.

  • Fixní kurz koruny se však ukázal jako neudržitelný. Opuštění tohoto režimu koncem května 1997 urychlily problémy v bankovním sektoru a finanční krize ve světě, které vedly ke spekulativním útokům na korunu.

 

Inflace, krize a intervence (1998–2018)

  • ČNB se v roce 1998 podařilo snížit inflaci na úroveň běžnou ve vyspělých ekonomikách a její režim cílování inflace (zaměření na cenovou stabilitu) se osvědčil. V roce 2008 však vypukla světová finanční a hospodářská krize, jež v následujících letech přešla v evropskou dluhovou krizi. ČNB reagovala razantním snižováním úrokových sazeb. Když se sazby dostaly na nulovou úroveň, začala centrální banka v listopadu 2013 využívat další nástroj k uvolnění měnové politiky: ovlivňování devizového kurzu měny. ČNB začala ve velkém tisknout koruny a nakupovala za ně eura. Tyto tzv. intervence udržovaly uměle oslabenou korunu na hladině 27 korun. Celkový účet se za takřka tři a půl roku trvajícího období vyšplhal na- konec na více než dva biliony korun. Česká republika se tak zařadila mezi země světa, které nejrychleji tisknou peníze. V loňském roce bylo u nás v oběhu 594 miliard korun, tedy čtyřikrát více než před dvaceti lety. A to i přesto, že stále častěji platíme kartou. Koruna kvůli tomu během uplynulých dvaceti let ztratila polovinu své reálné hodnoty. Zlato přitom během této doby zhodnotilo třikrát.