Otroctví je forma služby, při níž je jeden člověk majetkem druhého. Má se za to, že otroctví vzniklo s rozvojem zemědělství okolo roku 10 000 př.n.l. Zemědělství vyžaduje pracovní síly a zotročení váleční zajatci byli levným a výhodným způsobem, jak si je opatřit.
- Otroctví bylo ve starověku legální. Otroci se získávali obvykle při vojenských taženích, nebo se nakupovali z cizích zemí. Ne vždy na tom byli vysloveně špatně: ve starověkém Řecku a Římě mohli otroci vlastnit majetek a provozovat vlastní podniky – měli skoro stejná práva jako svobodní lidé, až na právo sloužit v armádě a právo účastnit se politického dění. Bez práce otroků by se mnohé civilizace neudržely. Římská říše (27 př.n.l.- zhruba 500 n.l.) byla na otrocích závislá v každém ohledu, od stavebnictví po opisování svitků.
- V Evropě se otroctví dařilo až do čtvrtého století n.l., kdy bylo nahrazeno nevolnictvím. Znovu se však objevilo v patnáctém století se zpřístupněním Afriky a objevením Nového světa. V té době Evropané přepravili velké množství Afričanů do Západní Indie (tj. na Bahamy a Antily) i do jiných částí Ameriky, aby zde pracovali jako otroci v dolech a na plantážích.
-
V osmnáctém století se však přístup k otroctví začal měnit a lidé bojují proti krutosti a nespravedlnosti tohoto počínání. Založili i tzv. abolicionistické hnutí.
/abolicionismus (z lat. abolitio – zrušení) bývá označováno hnutí usilující o zrušení nějakého zákona nebo ustanovení. Označuje se tak zejména anglo-americké hnutí, jehož hlavním cílem bylo v 19.století zrušení otroctví a obchod s otroky./
-
V roce 1792 bylo v Dánsku otroctví zakázáno a během následujícího století se připojily i mnohé další národy.
-
Konec otroctví to však neznamenalo. Tato praktika byla ve velké míře využívána v Sovětském svazu ve formě gulagů (tábory nucených prací) a pravidelně se vrací v dobách války. Na konci dvacátého století se objevila nová forma otroctví zvaná DLUHOVÉ OTROCTVÍ, kdy zaměstnavatelé účtují zaměstnancům za jídlo a ubytování tolik, že tito vykořisťovaní lidé nikdy nemohou dostát svým finančním závazkům. Dvacáté první století pak rozšiřuje dluhové otroctví o život na splátky, kde se novodobí otroci zadlužují půjčkami na svůj každodenní život, které svým příjmem nemohou nikdy splatit, a upisují se ke splácení až do smrti.
„Otroctví mohou mít kdekoliv. Je to plevel, kterému se daří všude.“ Edmund Burke, státník
zdroj: 1001 myšlenek, které změnily naše uvažování
Mohlo by vás také zajímat:
- Nejhorší tresty pro dlužníky v historii vymáhání /nejhorsi-tresty-pro-dluzniky-v-historii-vymahani
- Jak si poradit s dluhy /jak-si-poradit-s-dluhy
- Co byste měli vědět o dluzích – /co-byste-meli-vedet-o-dluzich
- Vše o osobním bankrotu aneb cesta k oddlužení – /vse-o-osobnim-bankrotu-aneb-cesta-k-oddluzeni