Otázka, která se každému alespoň jednou za život připlete do myšlenek. Je těžké někomu radit pro co se rozhodnout, záleží na každém z nás, jakou cestu si zvolí. Za sebe mohu jen sdílet svůj osobní příběh.
Narodila jsem se v období plánovaného hospodářství. Zrovna když jsem odmaturovala na střední ekonomické škole, vstoupila naše země do nového věku tržního hospodářství, takže moje znalosti ekonomiky se dostaly opět na začátek. Vybavena znalostmi vnitropodnikového účetnictví jsem se vydala na trh hledat práci. Založila jsem si svůj první živnostenský list a obcházela jsem jednotlivé soukromníky ve městě a nabízela, že jim povedu účetnictví. Nakonec jsem se stala účetní ve skladu, zahrnujícím vše od praček, ledniček, kol až po prášky na praní nebo hrnky na čaj. K pozici skladové účetní mi za čas přibyla i řada dalších prací – jako závozník jsem rozvážela pračky a ledničky, a pomáhala je lidem instalovat, v obchodě jsem seřizovala kola, na zakázku jsem pletla svetry do prvních butiků ve městě nebo si vydělávala sportem (závodně jsem běhala a dělala rozhodčího při atletických závodech).
Pak přišla nabídka práce z finančního úřadu a já se stala „berňákem“. Celý svět podnikání jsem najednou uviděla i z druhé strany. Bylo to úžasné období, které mě hodně naučilo. Stala jsem se specialistou na DPH a spotřební daně, a za čas mi přibylo i vymáhání daňových nedoplatků. Po šesti letech práce na finančním úřadu jsem odešla do Prahy, kde jsem začala pracovat jako finanční účetní pro maloobchodní řetězce a leasingové společnosti. Následovalo období velkých korporací. Byla jsem hlavní účetní podílových fondů, hlavní účetní životní pojišťovny, finanční manažerkou pro oblast pojišťovnictví pro dvě země, finanční ředitelkou v neziskových organizacích, obchodní ředitelkou v makléřských společnostech, generální ředitelkou v inkasní společnosti nebo ředitelkou vymáhání pohledávek v bankovním sektoru. (Mezitím oběhlo 26 let.)
Dnes mám to nejvyšší profesní postavení, které jsem si jen mohla přát, jsem svým vlastním pánem. Jednou mi můj přítel řekl: „Marci, ty máš kariéru z leknutí.“ Myslel tím, jak kariérně stoupám, i přesto že jsem takové ambice vůbec neměla. Ano, neměla a ani dnes je nemám. Mým cílem vždy bylo, stejně jako na začátku, dělat dobře svou práci a dělat to, co mám ráda. Dnes mám tři firmy, ale stále se učím každý den. I když si umím postavit jakoukoliv firmu, o jejím úspěchu rozhoduje škola života, kterou jsem za svou dosavadní praxi získala a otevřenost k novým věcem, které stále přicházejí, včetně nutnosti se je stále učit. Pamatujte, že žádná práce není špatná a pracovní zkušenost, kterou ve svém životě získáte, se vám nikdy neztratí. Je jedno zda se rozhodnete nabídnout svou práci jednomu klientovi ve formě zaměstnání nebo tisíce klientům ve formě podnikání. Důležité je, aby jste dělali co máte rádi, práce vás bavila a odvedli jste ji nejlépe jak dovedete. Pak můžete počítat s tím, že se úspěch dostaví, ať se rozhodnete pro cokoliv.
Platí „Kolik řemesel znáš, tolikrát jsi člověkem!“ Marcela Hrubošová
