Jeho předchůdcem byla pracovní knížka, kterou zavedl na počátku 19. století ve Francii císař Napoleon s cílem dostat pod kontrolu pracovní síly.
Knížka sloužila současně jako pas. Postupně byly pracovní knížky zavedeny i v dalších evropských zemích. První průkazy totožnosti se objevily rovněž ve Francii za první světové války, aby policie měla přehled o cizincích, zejména těch mluvících německy. Každý, kdo přijel do země na více než 14 dní, se musel do 48 hodin po vstupu hlásit na radnici nebo prefektuře a požádat o průkaz totožnosti, v němž byla i fotografie obličeje. U nás byly pracovní knížky zrušeny v roce 1919 a úřady začaly na vyžádání vydávat občanské legitimace. Po okupaci zbytku českých zemí nařídil 17. března 1939 říšský protektor Konstantin von Neurath zavést pro všechny obyvatele protektorátu povinný průkaz totožnosti neboli kennkarte, v nichž byly vedle fotografie majitele i otisky jeho prstů. Po osvobození začaly být vydávány občanské průkazy.
obr. Pracovní knížky z dob protektorátu
obr. Občanský průkaz 2.polovina 20. století
obr. Občanský průkaz dnes
