Od dětství mě přitahují peníze. Už jako dítě jsem si stříhala papírové bankovky a zapisovala si je do účetních formulářů, které mi maminka (účetní) nosila z práce. Myslím, že jsem v té době ještě neuměla ani číst, a pořádně ani psát, ale čísla a řád v penězích mě jaksi fascinovaly.
Když jsem nastoupila do základní školy, má vášeň pro peníze ještě vzrostla. Už v první třídě jsem se stala pokladníkem a započala má kariéra „finančníka“. Úkolem nebylo jen peníze evidovat, ale i vybírat – často na spolužácích i vymáhat, když včas nezaplatili příspěvky do třídního fondu, ale hlavně s penězi hospodařit a rozhodovat – co za ně pořídit.
Vzhledem k tomu, že jsem měla spoustu zájmů a kroužků, jak říkala moje maminka: „Marci, ty musíš být vlezená v každé prd…“, stala jsem se pokladníkem ve všech aktivitách, které jsem dělala. V jednom okamžiku jsem spravovala peníze od třídního fondu, přes příspěvky do Jiskřiček/Pionýra, Sokola, tanečního, keramického, folklórního či malířkého kroužku, sportovek a jak se rozšiřovalo mé portfólio zájmů i všech ostatních aktivit. Měla jsem i 12 agend ve správě. Byla jsem takzvaně ve svém flow.
Správa tolika peněz už ale chtěla propracovaný systém, abych měla přehled, co kam patří, co a kdy se má platit, kdo zaplatil a kdo je dlužný, zda rozpočet vychází či nám bude na konci školního roku chybět. Jen připomínám, že v tom čase mi bylo 7 let.
Počítače, ani propracované cashflow aplikace na správu peněz nebyly a učení o penězích už vůbec ne. Základní stavební kameny mého finančního systému se proto staly: obálky, tužka a papír. Že nikdy žádné peníze nechyběly, všichni spolužáci vždy řádně zaplatili (někdy s mírným nátlakem) a na konci roku nám zbylo i na závěrečnou oslavu, bylo výstupem jednoduchého finančního řízení, a počítání do deseti (1+7+2=10).
Když jsem po základní škole odešla studovat střední ekonomickou školu, získala jsem nové vhledy do řízení tehdy ještě státních podniků, ale i tak pro mě důležité znalosti z oblasti účetnictví a finančního řízení. Svůj jednoduchý finanční systém jsem o něco málo vylepšila a následně aplikovala ve všech svých dalších finančních aktivitách. Ať už jsem spravovala peníze jako pokladník v zájmových kroužcích po stovkách korun, nebo v malých firmách jako hlavní účetní či finanční manažer po statisících, či ve velkých korporátních firmách jako ředitelka v miliónech a miliardách, základ řízení peněz zůstal stále stejný.
I dnes používám jako hlavní nástroje ke správě a řízení peněz – „obálky“ (jen je dnes nahradily bankovní účty), tužku a papír. Zastávám názor, že v jednoduchosti je síla.
Jestli využijete technické vymoženosti dnešní doby a stáhnete si některou z aplikací na správu vašeho cashflow, nebo použijete můj zjednodušený způsob řízení – obálky (=bankovní účty), tužku a papír, nechám již zcela na vás. Základem je: rozdělit peníze na tři hromádky v poměru 1 – 7 – 2. Kde 1 – tedy 10% všech peněz, jsou peníze pro RADOST, 7 – tedy 70% je na každodenní režii života (osobního nebo firemního) a 2 – tedy 20% jsou REZERVY.
Své osobní finance řídím stejně jako ty firemní, protože platí: „kdo neumí hospodařit se svými vlastními penězi, nebude to umět ani s cizími.“ Umět řídit své peníze, je totiž prvním krokem na cestě za bohatstvím a k bohatému životu.
Chcete-li své peníze zkrotit také a nevíte jak, vyzkoušejte tento jednoduchý TIP. Mně už funguje 40 let a je jedno jestli jej aplikuji na své osobní peníze nebo ty firemní.
OBJEVUJTE SVĚT FINANCÍ A UČTE SE SE MNOU!
Jak peníze správně řídit a spravovat, abyste nabyli skutečné bohatství