Zlatý standard (angl. Gold standard) je základní pravidlo v měnovém systému, kde standardním ekonomickým měřítkem je zlato. Měna, která je používána jako jednotka zúčtování, je odvozována od ceny zlata, která se v ideálním případě nemění a zabraňuje inflaci, neboť neumožňuje dávat do oběhu neomezené množství peněz.
-
Při používání zlatého standardu je měna tvořena buď mincemi z přesně definovaného množství zlata, nebo takovými bankovkami, u kterých se emitent zaručuje splatit jejich hodnotu zlatem. Zlatý standard je chápán jako princip krytí vydávané měny.
-
Zlatý standard byl ve Spojených státech zrušen za úřadu prezidenta Franklina D. Roosevelta ke konci roku 1933 – dvacet let po zavedení Federálního rezervního systému, v době, kdy vrcholila velká hospodářská krize a nezaměstnanost ve Spojených státech přesahovala 28%.
-
Téhož roku Roosevelt vydal exekutivní nařízení č. 6102, které každému obyvateli USA nařizovalo odevzdat veškeré zlato pod pokutou až 10 000 dolarů, 10 let vězení nebo obojí.
V současném hlavním proudu ekonomických učení je zlatý standard považován za nevhodný, protože je spojován s kolapsem světové ekonomiky na konci 30. let 20. století a agregátní cenová hladina je lépe řízena prostředky úrokových sazeb, dodávek peněz a řízení měnové báze. Faktem však zůstává, že k největší depresi v historii došlo až poté, co vznikla americká centrální banka, Fed a čistý zlatý standard byl de facto opuštěn.
Americký dolar získal status oficiální celosvětové rezervní měny, od které navíc budou měny ostatních zemí odvozeny. Současně Spojené státy musely garantovat směnitelnost dolaru za zlato v pevně stanoveném kurzu 35 dolarů za troyskou unci (šlo o jistou formu zlatého standardu)
Troyská unce(v angličtině Troy weight nebo Troy ounce, česky častěji psáno jako trojská unce) je základní váhová jednotka na národních a mezinárodních trzích stříbra, zlata, platiny a dalších drahých kovů, příp. drahokamů. Název pochází z francouzského města Troyes, kde se v ní poprvé obchodovalo již v období středověku. 1 troyská unce = 31,1034768 gramů 32,15 troyských uncí = 1 kilogram
V zájmu centrálních bank ostatních států bylo vytvořit si dostatečné měnové rezervy právě v amerických dolarech. To zpětně zvýšilo atraktivitu této měny a posílilo její postavení v poválečném světě. Brettonwoodská dohoda dala vzniknout Stabilizačnímu fondu a později Mezinárodnímu měnovému fondu, který nad nově vzniklým systémem začal dohlížet. Dále pak vznikla Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, později Světová banka. Konverze dolaru za zlato nebyla vymahatelná jednotlivcem, ale měly na ni nárok centrální banky jiných zemí. V důsledku to znamenalo, že centrální banka USA byla povinna na žádost bank jiných zemí směnit dodanou sumu dolarů za odpovídající množství zlata. To v průběhu 60.let vedlo k odčerpávání zlata drženého americkými bankami z území Spojených států. V srpnu 1971, kdy o splnění závazku podle Brettonwoodské dohody zažádaly Francie a Velká Británie, jim tehdejší prezident Richard Nixon nevyhověl a 15.srpna takzvaným uzavřením zlatého okna brettonwoodských systém zrušil. To vedlo k éře pohyblivých devizových kurzů. Cena zlata během několika měsíců od konce brettonwoodské dohody vzrostla řádově desetinásobně.
Brettonwoodská dohoda – V červenci 1944se v hotelu Mount Washington v okresu Bretton Woods v New Hamshire, USAkonala jednání mezi 44 zeměmi (v nichž měly hlavní slovo Velká Británie a Spojené státy americké) o nové koncepci peněžního systému, která by v poválečném světě mohla být zavedena. Výsledkem byla tzv. brettonwoodská dohoda (též opisně nazývaná standard ekvivalence dolaru a zlata) coby první globální peněžní konstituce. Body této konference se promýšlely dva roky dopředu. Podstatou dohody bylo napojení amerického dolaru na zlato a všech ostatních měn na dolar. Dolar sám byl fixován jako 1/35 uncezlata. Směňovat dolary za zlato ovšem směly pouze vlády, nikoliv občané. Dohoda byla podepsána všemi 45 zúčastněnými zeměmi a v následujícím roce, 1945, vstoupila v platnost. Jako zástupci Československa byli jednání přítomni Ladislav Feierabend, Jan Viktor Mládek, Antonín Basch, Ervin Exner a Josef Hanč.
I když se zlatý standard v současné době neužívá, má své zastánce, kteří tvrdí, že zlato je jediné univerzální měřítko hodnoty.
Mé osobní doporučení:
I já jsem zastáncem, mít část majetku ve zlatě. V čase nouze nám může být zlato neocenitelným prostředkem při zajišťování základních životních potřeb. Je to nejjednodušeji směnitelná komodita, za kterou mohu dostat ať už jídlo, teplo, oblečení nebo prostředky, kterými si mohu tyto základní věci koupit. I v nejtěžších okamžicích mohu odprodat své zlato např. v zastavárně, zlatníkům či klenotníkům, kteří jsou tady po staletí bez ohledu na to, jestli je válka, ekonomická krize či přírodní katastrofy. Nedívám se na zlato jako na investici, která by mě svými cenovými výkyvy měla vydělávat miliony, ale na jistotu v čase, kdy neštěstí nechodí po horách, ale po lidech.
autor: Marcela Hrubošová