Se vznikem Československé republiky (v roce 1918), do té doby jsme patřily pod rakousko-uherskou monarchii, vznikla potřeba samostatné měny. Kupodivu (na rozdíl od Rakušanů, kteří přešli z koruny na šilinky) si Češi ponechali název původní rakousko-uherské měny, korunu, i když existovali i návrhy mincí Otakara Španiela s vlasteneckým názvem sokol, dělené na stotinky, nebo bankovek z označením frank, po vzoru Francie.
obr. stříbrné mince pětisokol
25.února 1919 byl vydán zákon o vzniku československé měny a dosud používané rakousko-uherské bankovky byly označeny kolky. V dubnu téhož roku byly připraveny první československé státovky – státní papírové peníze. Jedním z výtvarných autorů byl také Alfons Mucha. Na bankovky použil i stylizovaný portrét své dcery a ženy.
Peníze dnes
Právo vydávat do oběhu mince a bankovky má podle zákona pouze Česká národní banka. Mimo jiné stahuje a ničí z oběhu opotřebované a poškozené mince a bankovky. Mince a bankovky jsou zákonem definované platidlo. Jsou obecně platným prostředkem směny. Jejich prostřednictvím platíme zboží a služby. Nepatří mezi státní symboly, ale svým způsobem stát reprezentují. Výzdoba platidel pracuje vedle individuálních výtvarných prvků (např. portréty významných osobností) také s prvky, které jsme zvyklí vídat na oficiálních symbolech – tedy v případě bankovek s velkým a v případě mincí s malým státním znakem, respektive českým lvem. Dříve se mince vyráběly z drahých kovů. Dnes se z mnoha praktických důvodů používají běžné kovy. Jednokorunová mince je vyrobena z oceli a potažena niklem, proto se tak hezky leskne.
Vroubkování obvodu mincí mívalo svůj praktický smysl a bylo jedním z prvních bezpečnostních prvků. Přišel s ním významný anglický vědec Isaac Newton, který byl mimo jiné ředitelem mincovny. Na lícní, přední straně koruny je český lev. Je to ten lev, kterého známe například z malého či velkého státního znaku. U všech ostatních našich mincí najdeme tohoto lva vždy na lícní straně.