V jakém závodě běžíme?

Přináším poučný příběh z díla Lva Tolstého. V Rusku žil rolník, který vlastnil malé políčko. Vedl klidný a spokojený život až do dne, kdy začal závidět svému švagrovi, bohatému statkáři. Sledoval, jak si jeho švagr kupuje více a více půdy a více a více lidí si jeho půdu najímá. Čím lépe se švagrovi dařilo, tím silněji rolník toužil přiblížit se mu dělat totéž. Začal šetřit peníze na koupi půdy, aby ji mohl pronajímat. Když rolník nahromadil dostatečně velký kapitál, začal hledat půdu, kterou by si koupil. Slyšel, že je nějaká levná půda na prodej na území sousední vesnice. Odcestoval tam, aby si půdu prohlédl, a zjistil, že lidé žijící na ní vedou nomádský způsob života.Rolník přinesl nějaké dary pro osobu pověřenou spravováním daného území. Ta mu poděkovala za dary a řekla, že může mít tolik půdy, kolik stačí obejít za den. V dohodě stálo, že si rolník může nechat tolik půdy, kolik se mu podaří obejít od rána do západu slunce.

Rolníka velmi potěšila možnost vlastnit takové velké množství půdy a chystal se na závod s časem. Vesničasné se shromáždili, aby viděli, jak si povede. Muž ráno vyšel a pohyboval se velkou rychlostí, aby stačil obejít co nejvíce pozemků. Jakmile se slunce ocitlo vysoko na obloze, začalo být nesmírné horko. Ale rolník nechtěl ztrácet čas zastávkou na jídlo a vodu, aby nepřišel o nějakou půdu. Myslel si, že když půjde dál, získá více země. Snažil se zabrat co největší oblast, ve velkém kruhu, jehož obvod se však ukázal být přiliš velkou vzdáleností. Byl stále chtivější a ctižádostivější, takže i když slunce pálilo stále silněji, odmítal se navzdory únavě a žízni byť jen na pár okamžiků zastavit, aby se napil vody. Konečně se slunce chystalo zajít za obzor. Zástupy lidí začaly tleskat jeho vítězství. Když se však muž vrátil na místo, odkud ráno vyšel, vyčerpání a žízeň jej přemohly natolik, že se zhroutil. Než si lidé uvědomili, co se stalo, muž vyčerpáním a žízní zemřel. Lidé se smutkem připravovali jeho pohřeb. Pohřbili jej na stejném místě, kde se zhroutil. A tak jediná půda, kterou nakonec potřeboval, bylo místo o rozměrech sto osmdesát na sto dvacet centimetrů, kam uložili jeho tělo do země.

Tento smutný příběh se přílis neliší od životů mnoha lidí na Zemi. Co většina lidí dělá? Tráví svůj život v závodě, v němž se snaží vydělat co nejvíce peněz, nahromadit co nejvíce půdy a co nejvíce majetku, získat velké jméno pro sebe nebo si zajistit co nejvíce moci. Nakonec si však ve chvíli své smrti uvědomí, že závod končí a že byl nesmyslný. Málo lidí nachází v životě uspokojení a klid, protože žijí jen proto, aby na tomto světě nahromadili co největší materiální statky. Myslí si, že přijde čas, kdy budou mít konečně dost a budou si moci sednout a užívat plodů své práce. Ale velmi mnoho z nich končí tak, že opustí svět drive, než tohoto klidu dosáhnou. Svět je jako závod. Někdo tomu říká krysí závod. Běháme na šlapacím stroji nebo kole, které nás vlastně nikam nedostane. Než si to uvědomíme, ozve se píšťala a čas závodu je u konce. Rolník byl spokojený, dokud nezačal závidět jiným to, co mají. Jen málokdo si uvědomuje, že spokojenost a mír jsou naše, stačí je jen chtít. Jsou už v nás. Jestliže dokážeme být zticha a nahlédnout do svého nitra, najdeme bohatství mnohem větší než jakékoli jiné dostupné na Zemi. Nemusíme vynakládat úsilí na jeho dosažení. Můžeme se zabývat svými každodenními záležitostmi, vydělávat na poctivé živobytí, starat se o rodinu a vydělat dost, abychom se mohli dělit s druhými, a presto se můžeme radovat z klidu a spokojenosti v nás. Neměli bychom obětovat tento vnitřní mír při usilování o vnější bohatství, které může, ale nemusí přijít nebo může, ale nemusí poskytnout předpokládané štěstí.

Zdroj: kniha Perly moudrosti